Princip a složení snímače

Senzor je detekční zařízení, nástroj pro získávání informací nebo stroj pro přenos vjemů. V nejširší definici je senzor zařízení, modul nebo subsystém, často používaný v automatických řídicích a měřicích systémech. Senzor lze interpretovat jako zařízení nebo zařízení, které dokáže transformovat měřenou fyzikální veličinu (jako je rychlost, teplota, zvuk, světlo atd.) na jinou fyzikální veličinu (obvykle elektřinu), která je vhodná pro přenos a zpracování.
Další způsob klasifikace senzorů je podle typu výstupu, který produkují, podle toho, zda jsou analogové nebo digitální. Analogové snímače převádějí okolní vstupy na plynule se měnící výstupní analogové signály.
Na rozdíl od analogových senzorů převádějí digitální senzory okolní vstupy na diskrétní digitální signály přenášené v binárním formátu (1s a 0s). Digitální senzory se staly zcela běžnými ve všech průmyslových odvětvích a v mnoha případech nahradily analogové senzory. Digitální senzory se dnes například používají k měření vlhkosti, teploty, barometrického tlaku, kvality vzduchu a mnoha dalších typů jevů v životním prostředí.
Mezi vlastnosti senzorů patří: miniaturizace, digitalizace, inteligence, multifunkčnost, systemizace a síťové propojení. Je to první spojení, které realizuje automatickou detekci a automatické řízení. Existence a vývoj senzorů umožňuje objektům mít smysly, jako je dotek, chuť a čich, a umožňuje objektům pomalu ožívat. Obvykle podle základní snímací funkce jej lze rozdělit do deseti kategorií: teplotní senzor, světelný senzor, plynový senzor, silový senzor, magnetický senzor, vlhkostní senzor, zvukový senzor, radiační senzor, barevný senzor a chuťový senzor.